Jaro s novým životem a zahradou

Je to už dávno, kdy mě, v jinak hodně "učesané" zahradnické příručce zaujal obrázek přírodní zahrady. Záhonky zmizely a místo nich zahrada vypadala jako ideální remízek – čistá příroda.

Léta jsem se, zcela bez informací, snažila tomu to stavu přiblížit. Často jsem musela hodně argumentovat, proč se třeba kus trávníku nebude půl roku sekat (touha po louce). Jindy jsem zkoušela přesazovat divoké rostliny do zahrady. S nevelkým úspěchem, vždyť, právě kvetly...

Po přestěhování se na nový pozemek – zahradu rodičů mého přítele – jsme se nejdřív pustili do boje se zdivočelou zahradou. Pak jsme bojovali spolu, v našich názorech co dál – divoká kvetoucí "anglická" zahrádka nebo učesaný "anglický" trávník???

"Anglický záhonek" se přestěhoval. Letos tu budou bujet dýně (mezi posledními trvalkami).

Po letech bojů jsme se najednou sešli nad společným snem – PŘÍRODNÍ ZAHRADA. Velkou inspirací nám je knížka Jaroslava Svobody Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. Je to inspirace nejen k úplně jinému zahradnickému stylu (či spíše nestylu – "let it be"), ale i životní filozofii, ke které se právě dopracováváme (tak trochu Tom Hodgkinson a jeho knížky o "líném" životním stylu).

Po upachtěném dojíždění do práce z venkova, návratu do města s dítětem, výchově dítěte na dálku, protože pracovní doba je od 9 do 18h., jsme se shodli, že takto život strávit nechceme. Nyní tedy obracíme kormidlo a napínáme plachty novým směrem – ke svobodě pro nás i přírodu. Zároveň si chceme být s přírodou navzájem užiteční. Jak se bude měnit a oživovat naše zahrada, měli by se postupně měnit a plnit i naše životy. O cestě z města, spotřební společnosti a permanentního stresu bude tento blog.


Vaše aneth

Loňské jaro. Letos už na trávníku vznikají první jedlé záhony.